Bylinný čaj | Příprava a návody

Jak sbírat léčivé bylinky

Všichni, kteří byliny sbírají sami, dělají něco pro své zdraví z několika hledisek: pohybují se na čerstvém vzduchu a v budoucnu jsou lépe připraveni na drobné bolístky, jaké se každou chvíli mohou vyskytnout. Při sběru léčivých bylin musíme mít na paměti vždy několik zásad, jinak naše úsilí nepřinese užitek, ale rychle vyjde nazmar.

Obecné zásady

Kdo chce byliny sbírat ráno, měl by čekat, dokud slunce úplně vysuší rosu na květech a listech. Platí pravidlo, že sbírat se má jen část listů a květů, aby se rostlina nepoškodila a aby zbývající květiny pak mohly vytvořit semena. Kromě toho je důležité vědět, že některé části rostlin se mají sbírat pouze v určitém ročním období. Semena se běžně sbírají až po dozrání, dokud kořeny brzy na jaře nebo na podzim, protože tehdy se hodně rostlin nachází ve fázi odpočinku a většinu užitečných látek mají uskladněnou právě v podzemních orgánech.

Znečištění hnojivy nebo pesticidy

V současnosti e existuje při sběru planě rostoucích bylin riziko , že jsou znečištěny hnojivy, insekticidy nebo výfukovými plyny, zvláště pokud rostou v blízkosti zemědělských ploch nebo na kraji cesty. Z toho důvodu se doporučuje vysadit si ve vlastní zahradě takové rostliny, které se vyskytují v jejím okolí. Při sběru všech rostlin ve volné přírodě platí: sbírat podle možnosti na neznečištěných stanovištích a rostlinu každopádně pořádně opláchnout.

Ohrožení tasemnicí

I tehdy, když se sbírají byliny nebo plody v lese na místech, kde se nepočítá se znečištěním pesticidy nebo výfukovými plyny, je třeba dbát na některá bezpečnostní opatření. Například hrozí nebezpečí nákazy tasemnicí, jejíž larvy napadají lidskou játra a mohou ji těžce poškodit. Vajíčka tasemnice nejsou pouhým okem viditelné. Mohou se nacházet například na jahodě obecné (Fragaria Vecs) nebo i na listech nízko rostoucího svízele vonného (Galium odoratum), které se snadno dostanou do styku s liščího výkaly. Proto se doporučuje všechny rostliny nasbírané v lese před konzumací řádně omýt. Mimochodem, sušení ani zmrazení neodstraňuje hrozbu nákazy, ale až ohratie na 60°C.

Ochrana přírody

Při sběru divoce rostoucích bylin je třeba mít na paměti, že některé oblíbené byliny používané jako koření nebo v léčitelství, jsou chráněny a jejich sběr není povolen. V takovém případě není od věci pěstovat si požadovanou rostlinu v zahradě nebo v květináči na okně. Na chráněném území, které je označeno tabulkou, je každé trhání rostlin nebo jejich částí přísně zakázáno. Zde se nesmí sbírat ani takové druhy, které nejsou chráněny.

Sušení a skladování

Mnohé léčivé byliny si chtějí lidé odložit, tedy uskladnit na čas, když se vyskytne určitá nemoc. Uskladnění je však možné pouze v tom případě, jestliže se nasbírané rostliny nejprve podrobí jistým procesem. Jedním z nejčastěji používaných způsobů je právě sušení bylin. Rostliny určené k sušení zpracujte co nejdříve, nejlépe hned po sklizni. Na sušení jim vyberte teplé stinné místo, kde je zaručena i dostatečná výměna vzduchu, například půdu domu.

Celé rostliny se zavěšují na trám ve svazcích vrcholcovými částmi dolů (ne více než deset rostlin v jednom svazku). Nařezané listy, výhonky a kořeny můžete poskládat na gázu nebo kuchyňský papír. Navrhujeme položit gázu nebo papír na drátěnou mřížku, aby vzduch proudil i odspodu. Čas potřebný k sušení závisí na množství vody a od tloušťky jednotlivých rostlinných částí. Pravidelně kontrolujte rozložené byliny a odstraňujte plesnivějící části. Kromě toho doporučujeme větší kusy častěji obracet. V podstatě je sušení možné i v troubě při asi 50°C nebo v mikrovlnné troubě, přičemž aroma nebo terapeutické vlastnosti se ne vždy zcela uchovají.

Skladovaný sušený rostlinný materiál bývá velmi lehký a působí dost křehce. Na úschovu jsou vhodné skleněné nebo porcelánové nádoby, ale i papírové a látkové kapsy. Většinou je možné byliny i mrazit, v mnoha případech si uchovají i výživné a účinné látky a aroma.

Bezpečné zacházení s léčivými bylinami

Pravda, přesvědčení, že užívání léčivých bylin je oproti farmaceuticky vyrobeným medikamentům zcela bez rizika, je nebezpečné a mylné. Bylinné léčiva se musí používat cíleně. Přitom se v žádném případě nesmí překročit předepsané množství, aby se nevyskytly nežádoucí, nebo dokonce život ohrožující nežádoucí účinky. Schopnost bylinného léčiva ovlivnit tělesné funkce je závislá na druhu účinné složky, ale i od přijímaného množství.

Ozřejmit si to můžeme na příkladu ve střední Evropě rozšířeného náprstníku červeného (Digitalis purpurea). Je to rostlina obsahující glykosidy účinné na srdce, která již zachránila život nespočetným pacientům. Účinné látky náprstníku se využívají při srdeční insuficienci (nedostatečnosti), což je těžké onemocnění srdečního svalu. Toto cenné léčivo zavedl do medicíny anglický lékař a botanik William Withering (1741-1799), ale skutečnou objevitelka byla neznámá bylinkářka, která pacienty se srdeční nedostatečností již delší dobu úspěšně léčila výtažkem sestávajícím z více než dvaceti různých rostlin. Withering přišel věci na kloub a objevil, že právě náprstník červený má výrazný pozitivní účinek. Samozřejmě, tento blahodárný srdeční lék se smí užívat jen ve velmi přesně vymezených dávkách, protože už jedenapůlnásobek může být smrtelný.

Při léčbě bylinnými medikamenty dochází k chybám nejen při stanovení diagnózy a při medikaci, ale i při sklizni a přípravě léčivých bylin. Nelze si například v žádném případě splést ve střední Evropě hojnou anděliku lesní (Angelica sylvestris), která se často užívá při kašli, s velmi podobným, ale smrtelně jedovatým bolehlavem skvrnitým (Conium maculatum). I při přípravě mnoha bylinných léčiv třeba dbát na přesné dávkování a přípravu, neboť jinak se nedocílí požadovaný účinek, ba mohou se vyskytnout nežádoucí vedlejší účinky.

Zvláštní nepatrnost je na místě i při léčbě dětí. Dávka musí být podstatně menší vzhledem k jejich nižší tělesnou hmotnost. Podobně je to i v případě starších lidí. A samozřejmě při léčbě těhotných žen je nutná zvláštní opatrnost a každé užití bylinného léku třeba předem konzultovat s lékařem.

Kromě toho platí o přírodních produktech to, co je pro mnohé lidi při farmaceutických výrobcích samozřejmostí: nesmí se v žádném případě užívat dlouhodobě.

V obchodech, které se zabývají prodejem léčivých bylin Vám riziko pomýlení si některých druhů nehrozí. Ve většině nabízených rostlinek nenajdeme ani nebezpečné ani zdraví škodlivé rostliny.
Proto pokud nemáte dostatek informací a zkušeností ze sběrem bylinek a máte možnost si tyto objednat, určitě doporučujeme tuto možnost.

Příprava bylinných léčiv

Existují různé metody přípravy bylinných léčiv. Nejdůležitější v krátkosti uvádíme.

Zápar (infusum)

Zápar nebo bylinkový čaj je nejjednodušší metoda přípravy listů a květů. Části rostlin se zalévají vroucí vodou (asi 2 polévkové lžíce sušiny na 500 ml vody). Výluh se nechá 5-10 minut přikrytý stát, následně se scedí. Pak se může pít nebo přikládat na zraněná či bolavá místa.

Odvar

Na extrakci účinných látek z kůry nebo části kořenů třeba vynaložit větší úsilí. Obvykle se tyto rostlinné části dávají na určitý čas do horké vody a nechají se vařit na mírném ohni; po odstavení se nechají pár minut stát a pak se scedí.

Studený výluh (macerát)

Protože teplo může účinné látky léčivých rostlin zničit , musí se v některých případech připravit studený výluh. Dvě polévkové lžíce bylin se přelijí půl litrem studené vody a výluh se nechá stát přes noc. Po scezení se použije podobně jako odvar.

Tinktura

Při přípravě tinktur se uvolňují některé látky z rostlinného materiálu alkoholem. Tinktury mají často silnější a někdy výrazně odlišný účinek jako zápary a odvary, obsahující pouze účinné látky, které jsou rozpustné ve vodě .

Bylinková koupel

Na bylinková koupel vlijeme 500 ml scezeného záparu do tekoucí vody. Na oční koupel nám, přirozeně stačí poměrně malé množství. Oční lázeň, která se většinou může opakovat až třikrát denně, by se neměl dělat déle než 2-3 týdny.

Inhalace

Inhalace je oblíbenou metodou při léčbě dýchacích cest. Inhalační tekutina se připravuje následovně: Do mísy dáme 25g rostliny vhodné například heřmánku (Matricaria recutita), a přelijeme 1 litrem vroucí vody. Zápar necháme 15 minut louhovat. Pak si ručníkem přikryjeme hlavunad mísou a asi 10 minut vdechujeme výpary. Po inhalaci se jistý čas třeba zdržovat v teplé místnosti, aby si dýchací cesty pomalu opět zvykli na chladnější vzduch a uvolněný hlen mohl odtéct.

Ústní voda

Tekutiny na kloktání a vyplachování úst nebo hrdla většinou obsahují adstringentní látky, které způsobují stažení sliznice úst a hrdla, díky čemuž se sliznice lépe hojí. Použít se dají zápary a odvary. Po jejich scezení a vychladnutí použijeme 100-150 ml na kloktání.

Bylinková šťáva, bylinkové víno a bylinkový likér

Čerstvou šťávu používáme hlavně tehdy, pokud tělu chceme dodat látky, které jsou citlivé na teplo, například některé vitamíny. Šťávy z těch částí rostlin, které neobsahují mnoho vody, musíme většinou zředit.

Při výrobě bylinného vína přelijeme za hrst čerstvých bylin lahví suchého vína a necháme přibližně týden louhovat. Po filtraci můžeme víno použít.

Na výrobu bylinného likéru použijeme místo vína vysoce procentní alkohol; v něm se musejí rostliny několik týdnů louhovat, pak je odfiltrovat. Přesný čas i množství bylin závisí na požadované chuti.

Mohlo by vás zajímat

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *